Cesta - vlastní příběh sebeléčení

09.01.2015 01:04

S hlubokým nádechem se nořím do svého Nitra..

Ještě než vyslovím modlitbu..vidím sebe samu v žaláři. V temném žaláři s černými mřížemi z těžkého kovu. Sedím schoulená v rohu, nehýbu se, cítím jen obrovský smutek a únavu, jež tíží mou Duši. Za mříží z druhé strany je zářivý bílý Anděl.
Říkám si, proč se mříže neotevřou? Než pomyslím, přichází odpověď. Anděl čeká, čeká na mě, nemůže pro mě nic udělat, protože klíč k odemčení mříží mám u sebe já a je jen na mně, zda sebe samu z vězení propustím.. Uf, za několik hodin vycházím ven, nevím, jak dál. Snad se mi ani nechce..

Sedím na zemi..pomalu ke mně přicházejí moji duchovní průvodci ze zvířecí říše. Posílá mi je s Láskou sama Matka Gaia. Je tu drak, symbolizující vášeň a životní plamen, je tu puma něžně se lísající k mým nohám představující ladnost a lenivost, snadný pohyb skrze zákruty života a klid, je tu sova a její moudrost i mír, je tu hrdlička a její svoboda.. Stále sedím, nechce se mi zvedat, nechce se mi vykročit po své cestě, jež mě čeká. Vím, že musím, je to cesta nevyšlapaná, vím..jsem vůdcem, učitelkou, duchovní, musím vykročit jako první, aby se další bytosti, další Duše mohly přidat, budou-li chtít.. Bude jich spousta, velmi mnoho.. cítím úzkost, velký úkol..
Vím, že jediné, co mi brání jsou mé myšlenky, myšlenkové vzorce.. Již zde není nic hlubokého, co je třeba čistit. Jsem to já, kdo brání.. Prosím a volám..

Prosím Tebe archanděli Zadkieli, Razieli a Michaeli, volám Vás celým svým Srdcem, z hloubi své Duše, s veškerou upřímností, Láskou a pokorou Vás prosím. Pomozte mi zrušit myšlenkové vzorce strachu, pochybností, nedůvěry, všeho, co si má linie doposud předávala z pokolení do pokolení. Prosím o přetnutí pout k těmto energiím..a to ve všech směrech času.. Od teď navždy. Amen!
Děkuji.. Děkuji.. Děkuji.. Hluboce vydechuji..

..vidím, jak stojím, jak zářím, na svých zářivých slunečních vlasech mám nádherný věnec z květů červené růže, jež symbolizuje vášeň a Lásku. Cítím radost, cítím odhodlání, první krok, druhý krok..nevím, kam a kudy má cesta povede, nevím , jaké zákruty mě čekají, kolikery hory, údolí, řeky bude třeba přejít, kolik propastí přeskočit... a není to důležité.. Jediné na čem záleží je teď a tady..

Děkuji posvátné Gaie.. Nechť je každý můj krok po její půdě polibkem čisté Lásky..

S upřímností k Vám,
Vaše Blanka ♫

 

Zpět

© 2018 Všechna práva vyhrazena. Blanka Chakoshpour