Dar odpuštění

 Nedávno jsem u sebe nahlédla do další z vnitřních vrstev, kterou bylo třeba uzdravit. A to pocity viny. S hrůzou jsem zjistila, že pocity viny jsou u mne všudypřítomné, a to jak z minulosti, přítomnosti tak i do budoucnosti. K různým osobám, situacím i k sobě samé. Zjistila jsem, že se obviňuji z mnoha věcí a tušila, že toto je další prubířský kámen zapadající do mozaiky mého uzdravení a vývoje. Uvědomila jsem si, jak tyto pocity chybně ovlivňují mé rozhodování, postoj k sobě samé i druhým, i skrytý (podvědomý) potenciál sebetrestání formou nedostatku apod. Cítila jsem se hůře a hůře.. Prosila jsem Nebe, ať mi ukáže cestu. Je vůbec možné žít bez pocitů viny ?

 

Nemáte nejmenší představu, jak úžasný stav osvobození a hlubokého míru vás naplní, setkáte-li se sami se sebou nebo svým bližním, aniž byste sebe nebo jeho jakkoli soudili.“ Urtext (Ježíšova slova)

 

Jak toho jen dosáhnout ?

Jednoho dne jsem zašla do knihovny, kde se mi dostala do ruky kniha „Dar odpuštění“. V té chvíli jsem ještě nevěděla, jak velký poklad si odnáším domů. Jen jsem zoufale doufala a hledala pomoc. Bylo mi totiž stále hůře, pocity a celkový stav se začínal podobat depresi.

Doma jsem knihu přečetla ještě během toho dne a večer před spaním si procesem prošla. Byl to tak emotivní a silný zážitek, že se jen stěží slovy popisuje.

Během asi 5-10 minut po procesu jsem zažila nevídaný nárůst energie, radosti, pokory a vděku. A osvobození. Nemá smysl zde vypisovat, jak přesně „Dar odpuštění“ probíhá. Je nutné přečíst celou knihu od začátku do konce.

Charakteristickým rysem procesu „Dar odpuštění“ je upřímná prosba o odpuštění. Nejde o odpuštění někomu či něčemu, ale prosba o odpuštění pro nás. V tom je ten hlavní rozdíl a síla tohoto Daru.

 

Myslím, že naše cesty jsou nádherným dobrodružstvím, a i když to občas dost bolí, stojí to za to !

 

 

Autor článku: Blanka Chakoshpour