Merlin a Atlantida - vlastní příběh znovuzrození

 

...ocitla jsem se v době Atlantidy v léčebném chrámu. Je bílý s vysokými antickými sloupy. Lehám si na lůžko z čistého krystalu. Okolo mne stojí kněžky a opodál samotný Merlin. Netuším, co mě čeká. Vím jen, že půjde o důležité léčení. Merlin má v ruce hůlku a kněžky v sobě akumulují čistou energii Lásky, kterou mne neviditelně opečovávají.

Vidím se ležet, celá černám, tmavnu, vím, že umírám. Nic necítím. Jen převeliký smutek. Měním se v prach? Ne, jsem ze stejného křišťálu, jako lůžko pode mnou. Vypadám, jako socha z průsvitného kamene, kde jen probleskují bílé žilky, jako v křemeni. Merlin ke mně namíří svou hůlkou a vysílá žlutý paprsek. Vidím, jak se ve mně, v soše, utvářejí nové orgány. Nejdříve srdce, slezina, játra, ledviny, pohlavní orgány, mozek, cítím, jak se nadechuji. Jsem průsvitná, jak papír, jen ty orgány jsou vidět. Vnímám, jak mi narůstají nové vlasy, jsou překrásné, ani stopy po současných šedinách (v 35 letech :) ), zlatavé a zářivé. Pláču dojetím... Tělo se vyplňuje žílami, tepnami, proudí krev, chce se vytvořit nová kůže. Cítím, jak praská poslední vrstva křemene a já mám náhernou novou kůži, je tak napjatá a hebká. Jako čerstvě narozené miminko. Vím, že se ZNOVUZROZUJI.. Dívám se na své nohy. Bože! Místo nich vidím ošklivé pařáty. Co to znamená? Jsou to zbytky kletby, kterou jsem sama na sebe, kdysi v minulých životech uvalila. Merlin vysílá další paprsek, tentokrát má tmavěmodrou barvu. Je to ta barva, kterou vídám u aury archanděla Michaela. Pařáty mizí, a místo nich..! Lapám po dechu. Mám ploutev. Nádherný rybí ocas s měděnými zlatavými šupinami. Jsem mořská víla. Pláču znovu. Jsem to JÁ. Vracím se domů. Cítím se tak ŠŤASTNĚ! Ani stopy po smutku a únavě, která se ve mně za tu spoustu životů nastřádala. Konečně jsem SVOBODNÁ! Děkuji, děkuji, děkuji.

Pluji šťastně v oceánu se svými sestrami...

P.S. Na videu níže můžete vidět Doreen Virtue, jako mořskou vílu. Už vím, proč je mi tak blízká..

Autorka článku: Blanka Chakoshpour