Růže

"Jedna růže snila dnem i nocí o společnosti včel, ale žádná nikdy neusedla na její okvětní lístky.
Květina však snila dál: za dlouhých nocí si představovala nebe, na němž přelétaly spousty včel, snášely se k ní a něžně ji líbaly. Tak vždycky vydržela až do rána, kdy se pod slunečním světlem opět rozevřela.
Měsíc, který samotu té růže znal, se jí jednou v noci zeptal: "Nemáš už toho věčného čekání dost?"
"Možná. Ale musím bojovat dál."
"Proč?"
"Protože kdybych se neotevřela, tak uvadnu."