Příběh z praxe - prokletí ženského rodu

19.09.2014 14:49

Níže je unikátní výpověď mé klientky, která přišla na terapii kvůli své malé dcerce.

Dcera má dysfázi (poruchu řeči), je roztěkaná, zapomíná věci, extrémně žárlivá na maminčiného partnera. Slovy klientky "dává mi to pěkně sežrat".

Docházelo k nevysvětlitelnému chování ze strany dcery, doslova k týrání a touze matce ubližovat a přivlastňovat si ji. Holčička je velmi inteligentní, ale záměrně se neučí, vyvolává mnoho problémů jak ve škole tak doma.

V průběhu terapie vysvitlo, jak jsem tušila již na začátku, dcera je diamantové dítě. Má parapsychologické schopnosti, je pro ni těžké žít v tomto světě. Ráda by si s maminkou povídala telepaticky :) Navíc prokletí v rodu žen, které stálo za jejím chováním vůči matce i sobě samé. Toto prokletí se datuje od roku 101 před Kristem. Muselo dojít až o tisíce let později do roku 2014, aby mohlo být utrpení žen v této rodině ukončeno.

***

Nejdřív jsem vešla do své duše. Byli tam schody nahoru. Chtěla jsem stoupnout na první, ale někdo mě zezadu chytil kolem pasu a tahal zpátky...otočila jsem se a uviděla sestru..

Prosila mě, ať pomůžu naši mámě. Máma stála vedle ní a byla celá ve stínu. Utrápená, vynervovaná. Ptala jsem se Blanky, odpověď zněla – je to její cesta, nech ji jít. Mámě se najednou ulevilo, ale sestra zesmutněla. Pustila mě konečně na první schod. Chtěla jsem jít dál, ale na dalším schodu stál můj táta. Neustále mi vysvětloval, že taky měl těžké dětství a že ho mrzí, jak se ke mně choval.

Chtěla jsem, aby uhnul, jenomže on naléhal, že chce odpuštění. Rozplakala jsem se. I po letité práci na sobě a vztahu s rodiči jsem tam stále měla bolístky. V tom přiběhl strýc -tátův bratr a hrozně mi nadával, jak se to k tátovi chovám -že s ním už nejsem v kontaktu.

Otočila jsem se k tátovi a řekla – „Můžeš to ukončit? Můžeš něco udělat proto, aby další muži v našem rodu již neubližovali ženám, jak jsi to dělal ty?“ Odpověď byla překvapující: „To musí udělat děda, tam to začalo.“ Otočila jsem se k dědovi a poprosila ho, ať tohle udělá. Byl celý černý a tvrdý, jako kámen. Poprosila jsem Archanděla Michaela o vyléčení dědy a šla zpátky k tátovi. O

Objala jsem ho a silně zmáčkla: „Mám tě moc ráda tati, všechno ti odpouštím“.

Jak se mi ulevilo... to musí člověk zažít. Táta poděkoval a pustil mě dál. Na dalším schodě byl vedle mě přítel po jedné straně a po druhé jeho máma. Ukazovala mi prstem nahoru – ať jdu. Vyšla jsem na horu a ocitla jsem se v restauraci v hlavním městě, kam jsem vždy chtěla jít.

Najednou se tam objevil muž, který v minulosti nedokázal vyjádřit narovinu svoji náklonnost vůči mě a který, jak se ukázalo mě silně proklel. Poprosila jsem znovu Archanděla Michaela a další o pomoc s vyčištěním této kletby. Stáhl se za roh zdi a vykukoval. „Co bys mu poslala?“, zněl dotaz Blanky. „Hodnou holku, partnerku, aby ho měla opravdu ráda!“. Najednou se za ním objevila krásná žena s dlouhými blond vlasy a něžně ho líbala...

Pak jsem si zavolala dcerku – tu, kvůli které jsem dnes tady byla. Dcerka se na mě zlobila. Před těmi 15 lety, když jsem bydlela v hlavním městě jsem samovolně potratila dítě. S hrůzou jsem zjistila, že to tehdy byla moje dcera. Celá ta léta čekala, až se mi bude moct narodit. Ukázala mi na moji tehdejší lásku. Muže, kterého jsem milovala. Viděla jsem ho s jinou ženou. Řekla mi : „ On už stejně žil svůj život s jinou. A kvůli němu jsi mě nechtěla? Že jsi mě nečekala s ním?“

Teď mi to bylo víc jak jasné. Ale taky mi došlo, že kdyby se mi tehdy dcerka narodila, umřela by. Kvůli kletbě, kterou na mě seslal onen muž. Najednou je vše jasné – vše bylo tak, jak to mělo být. Tehdy bych smrt svého dítěte nezvládla. Hledáme tedy příčinu, proč je náš vztah s dcerou taaak komplikovaný. Najednou se vidím v krinolíně jak před několika sto lety jdu po náměstí města a dcerka jde se mnou. Byli jsme přepadeny. I když jsem se jí snažila uchránit, unesli ji. Mě zavraždili.  Podřízli mi krk jako zvířeti. Proto jsme tam v tomto životě byla tak nešťastná a musela jsem odejít. Pak moje duše doprovázela dcerku, chtěla jsem ji chránit, ale mohla jsem jako bludná duše pouze bezmocně koukat, jak moji dcerku mlátili, nutili dělat těžkou práci, týrali, vypalovali žeravým železem znaky na tvář. Celá ta léta mě malá nenáviděla za to, že jsem jí neochránila, Copak jsem mohla? Ale to ona nevěděla. Skončila s mužem, který ji nemiloval, jenom aby měla co jíst. Bohužel, když otěhotněla – nezvládla tíhu strachu, co by se mohlo stát s její dcerkou po jejich zážitcích – aby se osud dětí v rodu neopakoval. Stála na útesu a ve chvíli, kdy si „to“ rozmyslela, smykla se jí noha a upadla na hlavu.  Umřela, dítě se narodilo. A tak jsme stáli obě – duše u mé vnučky a ona želela, že ji nemohla ochránit stejně, jako já jí.

Odkryli jsme celou ženskou linii našeho rodu. Za mnou stáli ženy z minulosti i se znetvořenými obličeji, jedna s bílými vlasy a šílená...ženy, které tak moc trpěli. Byl čas tomu udělat konec...

Najednou jsem ucítila v puse chuť kadidla. Byla jsem v kostele. Zavolali jsme na pomoc Pannu Marii – patronku nás žen. Poprosila jsem jí i další o pomoc s vyléčením celé ženské linie. Najednou stál u mě někdo jako farář. Odpověď zněla -že je to Ježíš. Ježíš? To není možné. Jak já můžu vidět Ježíše. Můžu. Najednou všechny ženy s rodu seděli v lavicích kostela a uprostřed byla propast. Vedl tam most z provazů. Jedna žena po něm šla a spadla dolu. Propast se zavřela. Navždy. Někdo mě doprovodil k jezírku, které se v kostele najednou objevilo a celou mě ponořil do průzračné vody. Křest. Byl to křest. Očistil mě ode všeho. Najednou tam všechny příbuzné začali skákat houfem a očišťovat se a moje malinká seděla na břehu a máčela si nohy. Tak krásně se smála.

Na můj dotaz, proč se tohle dělo ženám v našem rohu přišel jako odpověď obraz – jedna z prvních žen v linii chladnokrevně zapíchla své miminko před očima partnera – táty dítěte. Bez jakéhokoliv citu, bezcitně a s úsměvem mu řekla – a stejně s tebou nebudu!

Bestiální čin jedné ženy na tisíciletí způsobil kruté muka všem dalším ženám z rodu.

S malinkou jsme se přesunuli do jejího pokoje. Smutnila tam. Najednou bylo patrné, jaké silné pouta nás s malou a jejím tátou svazovali. Poprosili jsme o utnutí všech pout a kleteb. Jak se ukázalo, exmanžel mě kdysi silně proklel. Vše je smazáno. Teď se naciťuji do dcerky. Sedím tam smutně a cítím chlad a že mě něco svírá z boku. Šok! Moji dceru poutal její táta nezdravým způsobem. Doslova byl mentálně zakouslý do její ruky. Je dnes dost nemocný a vysával životní energii z dcerky. Zase jsme prosili archanděly o pomoc. Povedlo se. Jsou odpojení. Teď se koukám (očima malé) na mě – její maminku. Vidí černou duši vedle maminky. Chce se jí narodit jako její dítě. Znám ho z minulého života. Och ten mi tak ubližoval. Nechci ho za bráchu. Bojím se ho. Poprosili jsme o odvedení této duše. Ulevilo se mi (mé dceři). Koukám na bříško maminky. V jejím břichu leží nějaká bytost … fuj! Hraje si na mimino. Ale není! Archandělé ji odvedli. Je pryč. Ale stejně tam vidím na bříšku maminky něco zvláštního. Je to jako pupečník, ale široký, robustní a je na ní napojená … Klára! Bývalá přítelkyně maminčina partnera. Klára stále i po letech smutní, že nemohla dát mimino Patrikovi ona. Bože, vždyť je vdaná! Archanděl Michael vše usekl. V obýváku leží rozsekané kusy pupečníku. Najednou se rozplynou na zlatý prach a mizí. Jdu na balkon. Vidím tam černou postavu. Ptám se- „Kdo jsi?“

Patrika strýc. Najednou vše chápu – to on si přál něčí smrt. Kvůli němu má maminka neustálý a nepochopitelný strach, že někdy vypadne z balkonu. Archandělé byli laskaví a odvedli tuto duši.

Vystoupila jsem z dcerky. Ta si najednou hraje s bráškou (který zatím není počat), ale jeho dušičku přivedl Patrik a je šťastná. Tyto dvě duše se už znají. Byli sourozenci i v minulých životech. Mají se rádi. Vše je v pořádku.

Najednou se s dcerou ocitáme u dědy. Stojí tam moje babička a vidím tam sebe jakou malou holčičku. Babička má na mě veliký vztek, šíleně mě bije … protože jsme řekla pravdu – jak se táta doma chová, jaké hrozné věci dělá...nevěřila mi. Proklela mě. Zavolala jsem tedy duši otce – přiznal, že je to pravda. Babička je v šoku, chce si mě přitulit, ale já ji už nechci. Vše jsme vyčistili.

Dovětek:

„Konečně chápu, proč jsem měla od narození dcery nevysvětlitelný strach, že mi umře, že jí někdo ublíží. Že ji nějaký úchyl unese. Konečně chápu její neodůvodněný strach, že jí někam uteču. Ulevilo se mi..“

Zpět